Pokud komponujeme nebo mícháme vokální či instrumentální skladbu, vyplnit celé slyšitelné spektrum od 20 Hz do 20 kHz je docela umění. Jak zaranžovat hlasy tak, aby zaplnily všechna pásma?
Aby dole nechyběly hutné basy? Ale i ve spodních pásmech leckdy oceníme i dutost či huhňavost, bez kterých by basům naopak scházela plnost či sytost.
Od středů zase žádáme nazálnost, brysknost, jas či kovovou příměs. Výšky pak mají zabezpečit ostrost, cinkot, čistotu a obrys tónů.
Pokud takovou písničku nevytvoří muzikanti, nebo naopak prostor spektra příliš zaplní - zaplácají, potom tato pásma zesiluje či ukrajuje zvukový mistr. Hlavní nástroj, který mu k tomu slouží, je ekvalizér.
Existuje ale nějaký standard, který by jednotlivá pásma popisoval a který by definoval, jaké barvy se v nich převážně nacházejí?
KOMPLETE 12 od Native Instrument obsahuje i virtuální vatrhany Hammond, kde si pomocí táhel můžeme aditivně namíchat spodní část harmonické řady.
Ano, zhruba se na nich shodují jak zvukaři, a to díky práci s ekvalizéry, ale i muzikanti. V případě hudebníků totiž už několik stovek let provádějí varhanící tzv. aditivní syntézu - skládají barvu rejstříků složku po složce, píšťalu po píšťale, později táhlo po táhlu. No a v moderní době má podobnou zkušenost kdokoliv, kdo pracuje se syntetizéry či VST architekturou.
Podívejme se na jednotlivá frekvenční pásma blíže.
Co obsahuje harmonická řada?
Harmonická řada je základ tzv. tonální barvy. Je postavena na přirozeném ladění. Jednotlivé harmonické složky v ní (tzv. alikvóty či shorky tvaru sinusu) jsou celočíselnými násobky prvního harmonického tónu neboli fundamentu. Na kytaře vznikají například tak, že struna generuje nejen hlavní kmit (od kobylky k nultému pražci, ale i další v polovině, třetině, čtvrtině ale třeba i dvaceti pětině). Tyto harmonické složky tvoří akord a ten se nám v uchu slévá do barvy.
Podle toho, jak jsou které vyšší harmonické silné – intenzivní, vnímáme, že barva je víc dutá, ostrá, hrubá či třeba cinkavá.
A tuhle skutečnost si jak kostelní varhaníci, tak uživatelé varhan Hammond ověřili při skládání rejstříků. Dělo se tak mixováním měkkých flautových barev blížících se sinusu, které držely harmonickou řadu.
Souvisí harmonická řada s frekvenčními pásmy?
Ano, jednotlivé složky se často zvláště u mužských hlasů pohybovaly zhruba v pásmech, které zvukaři označili jako nízké, střední či vysoké basy, jako nízké, střední a vyšší středy atd. Anebo naopak zvukaři právě podle barev nástrojů a lidského hlasu tato pásma vytvořili a pojmenovali, protože zkušeností dospěli k tomu, jakou barvu tam podporují.
WARM AUDIO WA273-EQ: čistý a jednoduchý předzesilovač typu EQ se 3mi standardními ekvalizačními pásmy.
Podívejme se na ně.
BASY (LOW):
30 – 65 (70) Hz: pásmo nízkých basů
Nízké basy jsou důležité pro širokost spektra/ frekvenční plnost nahrávky. Vytvoří vlastně grunt, od kterého se další tóny i barvy odrážejí.
V nízkých basech, subkontra a kontra oktávě jsou doma skutečné basové nástroje: pedálové tóny varhan, E a A struny baskytary či kontrabasu, ale např. i kontrafagot či tuba ad. Obvykle zde nehrají rychlé pasáže, spíše dlouhé tóny. Ale právě jimi rozšiřují spektrum.
POZOR, v místnosti s rovnoběžnými stěnami vznikají při poslechu stojaté vlny! Tedy stálý hukot.
Analogový mixážní pult StudioLiveAR12 USB od PreSonus má na každém vstupním kanálu 3 pásmové akvalizíéy: LOW s centrální frekvencí na 80 Hz, MID na 2,5 kHz a HIGH na 12 kHz.
70 - 90 Hz: pásmo středních basů
Střední basy jsou zásadní pro hutnost nástrojů i vokálů.
Pásmo středních basů patří vlastně do velké oktávy, kde je velice aktivní baskytara na strunách D a G, ale třeba i kytara na nejspodnější struně E. Klavíristé tu levou rukou vytvářejí basové linky. Vznikají zde typické figury a ostinata.
POZOR, v oblasti nízkých a středních basů se někdy nachází rušivý brum - kmitočet síťového napětí na 50 Hz a 100 Hz. Jestliže vám vleze do nahrávky, jde odfiltrovat úzkým filtrem s vysokým číslem Q, tedy činitelem jakosti.
90 - 180 Hz: pásmo vysokých basů
Vysoké basy podporují plnost, ale také sytost hlubokých tónů.
Vysoké basy odpovídají části velké a části malé oktávy. V její poloze se pohybují fundamenty barytonových, ale i tenorových nástrojů. Ať je to třeba lesní roh, violoncello, klarinet, baryton saxofon nebo kytara na strunách A, D. Poloha je typická jak figurami, tak zvláště basovými klenutějšími melodiemi.
Pozn: V tomto pásmu nalezneme první podobnost mezi harmonickou řadou a ekvalizačními pásmy: u hlubokých nástrojů se v oblastech nízkých, středních a občas i vysokých basů pohybuje nejčastěji první a druhý harmonické tóny, které generují hutnost. Stejně tak se tam pohybují první dva alikvóty mužských hlasů. Jsou vlastně podporovány největším tělesným rezonátorem - hrudí.
STŘEDY (MID):
150-350 Hz: pásmo nízkých středů
Intenzivní nízké středy zapříčiňují až krabicové zabarvení, kdy zřetelně vnímáme nejnižší rezonanci boxu, vlastně korpusu nástroje.
Pásmo nízkých středů - část malé a část jednočárkované oktávy - je klíčové pro tenorové i altové nástroje: trubku, hoboj, violu ad.
Mikrofonní předzesilovač Lindell Audio 6X-500 je členěn jen do dvou pásem: basů a výšek se třemi přepínatelnými kroky.
300 - 750 Hz: pásmo nižších středů
Nižší středy vytvářejí typickou huhňavost, či dutost.
Pozn: V harmonické řadě huhňavost či tupost generuje třetí (tedy lichý) harmonický tón, jemuž rezonančně odpovídá trakt hltan-hrtan-ústní dutina.
Hudebně se pásmo nižších středů rovná části jednočárkované a části dvoučárkované oktávy. Je to exponované poloha pro tvorbu melodií sopránových nástrojů (flétny, houslí, zvonkohry), které ale měříme vzhledem k fundamentům – tedy prvním harmonickým. Naopak pokud jde o barvu basových nástrojů, EQ zde podpoříme zmíněnou dutost.
700 - 1.200 Hz: pásmo středních středů
Střední středy dokáží podpořit tzv. nazálnost nebo i plechovost.
Pozn: Vprostřed středů se často nachází i pátý harmonický, rezonančně zapadající do rozměru nosní - nazální dutiny.
Sopraninové pásmo středních středů zabírá dvoučárkovanou a tříčárkovanou oktávu. Je rovněž pásmem melodií, ale těch vyšších. V případě nástrojů tenorových či altových produktivních v oktávách nižších se zde často pohybují 5. harmonické složky. Jejich podporou u těchto nástrojů (např. klarinetu či hoboje) posílíme zmíněnou nazálnost.
1,2 - 3 kHz - pásmo vyšších středů
Vybuzením vyšších středů vygenerujeme u plného širokého signálu ostrost, brysknost, zvonivost či kovovou příměs.
Pozn: Sedmý a devátý harmonický podporují hrubost či brysknost. Ve vyšších středech se však může nacházet i harmonické klastrové pásmo od 8. po 16. složku, připomínající měkké zvonění.
Editační SW Studio One od PreSonus obsahuje ekvalizéry ve třech standardních pásmech LOW, MID a HIGH, ale s dalšími jemnějšími kombinacemi.
Pásmo vyšších středů se rovná tříčárkované a čtyřčárkované oktávě. Fundamenty se zde pohybují vysoké nástroje jako pikola či pravá ruka varhan i klavíru. Pokud jde o nástroje tenorové, altové i sopránové, tvořící melodie níže, EQ zde posílíme právě jejich brysknost.
VÝŠKY (HIGH):
2,5 - 6 kHz - pásmo nižší výšky
Nižší výšky se nacházejí až v pětičárkované oktávě a vybudí cinkání, silnou ostrost i silný jas.
Pozn: Harmonické pásmo od 16. po 32. složku zaplňuje často právě nižší výšky. Vnímáme je jako spojitá spektra, barvu blízkou bzučení či ostrému cinkotu.
Melodicky lze čtyřčárkovanou i pětičárkovanou oktávu také využít, častěji zde ale potkáváme barvu nástrojů polohově nižších. EQ tak posílíme jejich hrubost, jasnost a ostrost.
6 - 20 kHz - pásmo vyšší výšky
A jsme zcela nahoře. Vyšší výšky jsou velice důležité pro čistotu, jas nahrávky, ale také pro obrys tónů či hlásek.
Pozn: Do tohoto pásu náleží harmonické pásmo od 33. po 64. složku, jež už vnímáme jako šum.
Elysia xfilter 500 je co do pásem velice bohatý: obsahuje resonanční High & Low Pass filtry, přídavný pasivní filter pro vysoké frekvence i filtry s přepínatelným Q - široké a úzké Q pro parametrické středy.
Jak namíchat správné poměry? Babo raď, dědku hobluj!
Existuje jednoduchá rada, kdy jaké pásmo „vytáhnout“? Univerzální určitě ne. Každá skladba je originál. Zajisté ale platí, že patřičným pásmem nebo harmonickými složkami můžeme danou barvu posílit a přidat tak požadovanou příměs.
A také existuje pravidlo, že všechna pásma mohou být v jedné skladbě dobře pokryta. Jen v jedné nahrávce budou o fous zvýrazněny „duté“ a „hutné“ složky a v téže od jiného mistra potom „jasné“ a „bryskní“. Ale to už je potom o jednotlivých rukopisech a třebas o americkém či britském soundu.
