Natáčíme a mástrujeme: vnímáme délky stejně, jak je zapíše DAW? Nenechte si maskováním ukrást důležité barvy!

Objektivní versus subjektivní doba trvání

Objektivní doba trvání probíhá v reálném akustickém prostředí kolem nás. Dá se zobrazit napojením na bridge metry i jiné "měřáky" nebo odečíst ze záznamu - vlny/wave.

Subjektivní je doba, kterou vnímáme jednak senzoricky (smyslově), ale také ji vyhodnocujeme rozumově mozkem. A zde potřebujeme pro převod tlaku na neurony a dále na vyhodnocení informací ve Wernickově sluchovém centru v mozku nějaký čas.

Změříme subjektivní délky? Impulsy porovnají tóny, ale i pauzy

Abychom mohli změřit subjektivní vnímání délek, potřebujeme k tomu vygenerovat velice krátké úseky – impulsy. Když je položíme těsně vedle sebe, můžeme z nich i vytvořit jednolitější delší tón. Respondenti pak při psycho akustických experimentech podle tzv. metody nastavování zapisují své subjektivní vnímání délek

A nezajímá nás jen vnímání délek tónů, ale i délek pauz. To je velmi důležité pro dotváření krátkých barev, ale také pro maskování, které může spoustu hezkých aranžérských kombinací jednoduše zničit.

Attack a sustain můžeme podpořit citlivým zesílením i ekvalizací. Procesor nvelope od Elysia umožňuje izolovaně kontrolovat charakteristiku těchto časových fází a tím zvýšuje i jejich čitelnost .

Tip1: Pokud probíhají v rámci drženého tónu v jeho barvě rychlé změny, např. vždy během 50 milisekund, posluchač nemusí mít šanci, vůbec je rozpoznat. Sytější a hlasitější změna předchozí dokáže zamaskovat měkčí a tišší změnu následující.

Proklaté uši! Jak a kde vevnitř prodlužování délek vzniká?

Při nástupu tónu, signálu potřebují smyslové buňky v Cortiho orgánu, převádějšící mechanický tlak na elektrický signál nějaký čas, aby se vybudily a začaly pracovat. A také reagují jinak na podnět silnější a jinak na podnět slabší. U silnějšího podnětu zabírají rychleji a u slabšího pomaleji. Znamená to, že tón bude ze začátku smyslově zkrácen, ale naopak pauza před rozezněním tónu prodloužena. Zpožděný smyslový nástup není ale tak velký a významný jako subjektivní vnímání doznívajícího tónu.

Tip2: Statičtější barvy nebo pomalejší změny v témbru jsou pro posluchače mnohem rozpoznatelnější i přehlednější. Zvláště v rychlém tempu

Zvuky ve wavetable syntezátorech, např. v Argon8X od Modal Electronics jsou dle ucha nastaveny tak, aby respektovaly čitelnost časově probíhajících změn v barvě.

Subjektivní doznívání tónu je mnohem důležitější. Vzniká proto, že podrážděné buňky potřebují čas na svou regeneraci – uklidnění. Záleží samozřejmě na hladině hlasitosti, čím je vyšší, tím větší čas pro uklidnění a nabráni nových sil buňky potřebují. A to několik milisekund nebo dokonce i desítek milisekund.

Tip3: Po hlasité pasáži ucho díky zahlcení a post maskovacímu efektu nezaznamená v zápětí přicházející pasáže tiché. Potřebuje čas pro regeneraci. Subjektivní doznívání tónu je několikrát delší než subjektivní náběh tónu.

Těch tisíc milisekund, těch tisíc milisekund...

Jak jste si už všimli, krátké časové úseky měříme v milisekundách (ms). Jako má metr 1000 milimetrů, má i sekunda 1000 milisekund. 100 milisekund je tak desetina vteřiny a 500 milisekund polovina.

Důležité ale nejsou jen délky, ale mezery mezi nimi. Tedy tempo sklady a hustota not (tzv. hudební faktura).

Navíc celý proces probíhá na časové ose a lidský proces vyhodnocování a pohybových reakcí vůči reálnému světu je celkově mírně fázově zpožděn. Má zkrátka „kratitilinkou“ latenci. A do této latence nám ještě vpadá různé subjektivní vnímání délek.

Tip4: Pozor na krátké délky i pauzy (pod cca 1 sekundu) v rychlém tempu. Krátké délky i pauzy za těchto okolností subjektivně vnímáme jako delší. Při příliš husté notaci se budou subjektivní délky prolínat do sebe a vzájemně maskovat.

Transient shaping, neboli tvarování přechodových jevů je moderní metodou jak správně a výrazně nastavit fáze attack a sustain. Transient Shaper nvelope 500 od Elysia zo zvládá bravurně.

Duration a dura: jednotka subjektivního vnímání

Abychom mohli subjektivní vnímání délek měřit a vyhodnocovat, byla zavedena časová psycho akustická jednotka 1 dura. Tato veličina je označovaná písmenem D. Jedna dura pak představuje subjektivně vnímanou dobu trvaní, a to čistého tónu s frekvencí 1 kHz a s hladinou akustického tlaku 60 dB. Objektivní doba trvaní tohoto tónu je 1 s.

Jak už bylo výše řečeno, protože různé délky vnímáme subjektivně jinak, k jednotce dura se váže převodník, který ukazuje, jaký je vztah mezi objektivní dobou trvání na ose x vůči subjektivnímu vnímání na ose y.

Objektivní délky do 100 milisekund subjektivně narůstají - viz převodník na ose Y.

Délky pod 100 ms (milisekund) vnímáme jako delší – čím kratší délka, tím se nám v uchu víc prodlužuje (např. 3 milisekundový impuls můžeme vnímat jako 2x delší, 30 milisekundový impuls už jen jako cca 1,2 x delší).

Tip5: Impulsy (noty) kratší s délkou do 100 ms vnímáme jako delší.

Tip6: Dožeňte kolegu v kanclu k zuřivosti: Pokud pustíte někde v prostoru velmi krátké impulsy (např. do 50 ms), lidské uši už nedokáží binaurálním porovnáváním zjistit, odkud zvuk přichází. A to je k zbláznění!

ToneSpot Drum Pro od Audified umí kombinací kompresoru, 8 pásmového hudebního EQ, saturace ad. parametrů správně časově vytvarovat perkusivní zvuky.

Basy a šumy se nám zdají delší než vysoké tóny

A do hry samozřejmě vstupují výšky, tedy kmitočtová pásma. Zde platí, že u harmonických vln kratších, tedy u tónů vyšších krátké délky subjektivně méně nabobtnávají než u šumů a tónu hlubších. A to se pak obráceně projevuje v pauzách.

Pauzy mezi basy a šumy tak vnímáme cca se stejným časovým úbytkem (s nižší subjektivní délkou vznikající subjektivním nabobtnáním tónu). Pauzy mezi vyššími zvuky vnímáme už s menším časovým úbytkem (tón časově subjektivně méně nabobtná).

Tip7: Znáte tzv. stop porovnávání mixů? Abyste dokázali co nejméně zahlcenýma ušima porovnat frekvenční zaplnění spektra, spustíte jen pár milisekund skladby v různých místech. A pokud se potřebujete např. přiblížit referenčnímu mixu, porovnáváte jej rovněž jen s jeho mini úseky.

Na řádku d jsou délky hrané muzikantem a cítěné tak, aby se v uchu subjektivně slyšené tóny a pauzy (řádek c) co nejlépe shodovaly s notačně požadovanými délkami (řádek b).

Nejsme stroje: muzikanti dokáží vhodně přizpůsobit délky!

Hudebníci, aniž by o tom racionálně přemýšleli, dokážou podvědomě spoustu délek přirozeně vyrovnat. Umí tak např. noty patřičně zkrátit i posunout, aby fáze premaskingu a postmaskingu subjektivně seděly na dobách a pauzy a tóny byly +- podobné.

Tip8: Citlivě rytmicky cítící muzikanti se hrou přizpůsobují, aby byly subjektivní délky tónů(not) i pauz stejné!

Editace: střih cítěně ne mechanicky!

Dříve, než jako grafomani začneme nástupy zarovnávat přesně na mřížku editačního programy, bychom si měli skladbu celou poslechnout a naladit se na její rytmický kód. Necitlivým „šibovaním“ (posuny úseků v čase) můžeme dokonale zničit rytmický rukopis interpreta, ale také rozbít subjektivně zarovnané délky.

Tip9: Nesrovnávejte nástupy not přesně na doby. Počítejte s tím, že ucho potřebuje nějakou milisekundu na otevření se a spuštění se.

Nahrávací a mixážní program Studio One 5 Professional od PreSonus dokáže identifikovat přechodové jevy a následně s nimi pracovat tak, aby správné podpořily rytmické délky.

A uvědomme si, že u určitých nástrojů a rejstříků do hry navíc vstupují dlouhé nástupy (attack) i doznívání tónu (release). Patří prostě k danému instrumentu. A v souladu s psycho akustikou si uvědomit, že v nižší hladině intenzity, zaznamenáme dynamicky nabíhající nástup později a doznívání odejde dříve. Pokud tedy např. vytavíme part daného interpreta, dostaneme jej do jiné rytmické úrovně, než jej on sám cítil a zahrál. A timming tak už prostým zvednutím dynamiky nemusí sedět.

Tip10: Nesrovnávejte konce tónů přesně na doby. Počítejte, že ucho bude mít při různé intenzitě a různé širokosti spektra různou setrvačnost a subjektivně délku prodlouží. Poslouchejte!