Snímáme bicí soupravu: co za mikrofony a kam je umístit Kontaktně? Ambientně? Zešikma či na kolmo?

Velký buben (VB): hukot, mlasknutí, anebo celek z dálky?  

Kick vyprodukuje pořádný akustický tlak, jak uvnitř za blánou, na kterou hraje šlapka, tak v otvoru na přední bláně. Proto se k jeho kontaktnímu snímání používají dynamické mikrofony. Pro snímání vzdálenější se ale může šiknout i citlivější kondenzátorový mikrofon. S větší vzdáleností od soupravy ubyde energie a nemusíme se bát, že dojde ke zkreslení.

Mikrofon vevnitř: počítejme s tím, že barva bude hučet v basech, a to protože nabíráme uvnitř korpusu /rezonátoru. Pro posílení horních spekter potřebujeme totiž zapojit i přední blánu a vyzařovací otvor/ radiátor. Ten jednak usměrní energii z bubnu vycházející i ji rezonančně uzpůsobí. Přidá na výškách. Teprve až tenhle kompletní akustický řetězec - zadní blána, korpus a přední blána s vyzařovacím otvorem vygeneruje plný a celistvý zvuk „kicku“.

Mikrofon uvnitř může být namířen na blánu, tehdy bude zvuk více mlaskat, anebo na tělo, tehdy bude barva měkčí a hutnější.

Tip1: Výhodou mikrofonu uvnitř velkého bubnu budou menší přeslechy z ostatních bubnů (snaru, tom tomů) a činelů. Proto u něj můžeme použít i všesměrovou charakteristiku, která rovněž podpoří basy.

Pozor: Pokud je mikron pro kick frekvenčně posílen v basech a ořezán ve výškách (aby do něj neprolézal malý bubínek), ekvalizérem se nám postprodukčně zdaleka nemusí podařit vypreparovat potřebné mlasknutí. Prorostlo totiž větší měrou do nediskrétního šumu.

Páskový mikrofon Rode NTR se může hodit pro vzdálenější snímání soupravy zepředu (např. na kick) i seshora.

Zajímavost: Víte, že se na bláně bubnů generují kruhové a dortové módy? Zatímco kruhové proti sobě stojí v poměrech neharmonických a vytvářejí hluk, módy dortové tvoří rozladěnou harmonickou řadu blížící se barvě tónové. Spojení těchto dvou ingrediencí mimochodem zapříčiňuje, že zvuk bubnu „proleze“ i plnějšími čistě harmonickými témbry (např. žesti).

Mikrofon těsně u přední blány: záleží, jaký velký otvor má přední blána a kde je tento otvor umístěn. Bude-li mít výřez v přední bláně průměr široký, pak v souladu s pravidly rezonanční křivky podpoří delší vlny a tím i basy, bude-li užší, podpoří naopak vlny kratší a tím vyšší spektra.

Mikrofon těsně u otvoru v bláně stačí pořád ještě nabrat hukot a hutnost zevnitř korpusu, ale už se zároveň nachází v bodě, kde se tlak/energie v rezonátoru částečně směrově usadila. Neleží však dostatečně daleko, aby se signál dynamicky i barevně plně ustálil, stal se kultivovaným. Tj. aby vzduch svým činitelem pohltivosti zapůsobil jako kompresor a barvy i dynamiku srovnal.

Tip2: Výhodou mikrofonu těsně u vnější blány je, že akustickým stínem korpusu velkého bubnu částečně eliminujeme přeslechy z ostatních bubnů.

Mikrofon 0,5 -1,5 metr před přední blánou sice nabere haldu přeslechů, ale právě v této pozici bývá paradoxně velký buben barevně nejvyrovnanější a nejplnější (mimo jiné se odstupem zeslabil proximity efekt). A vyrovnaná barva stojí za to.

Tip3: Pokud chceme omezit přeslechy z tomů a snaru, které by přišly do 0,5-1,5 metry vzdáleného mikrofonu, pomůže nám praktikábl pod celou soupravu a směrovější charakteristika mikrofonu pro VB. Mikrofon umístíme cca do úrovně horní obruče (rantlu) VB, ale namíříme na obruč spodní.

Rode NT1 se při dostatečném odstupu hodí na snímání malého bubínku.

Malý bubínek (MB) - snare: tón i šum

Malý bubínek v soupravě snímáme většinou zcela kontaktně anebo zblízka (do 30 cm). Proto se obvykle používají znovu mikrofony dynamické, které snesou vyšší akustický tlak. Při správné vzdálenosti a nastavení gainu můžeme zapojit i mikrofon kapacitní.

Snímání seshora

MB bývá nejčastěji snímán seshora. Velice záleží, jak daleko je postaven a kam míří. Čím bude umístěnt kontaktněji, tím více převáží tónová příměs, ubyde šumu a každý úder bude barevně tak trochu „každý pes jiná ves“. Omezíme tím ale samozřejmě přeslechy z tom tomů, VB i HH.

Rovněž je důležité, kam směrový mikrofon (kardoidu) namíříme. Jestliže do středu, na uzel 2. harmonické, zvuk bude tupý (chudý). Čím blíže půjdeme k ráfku, tím bude tónová příměs diskrétních složek plnější.

Možná je i pozice, kdy nebudeme snare snímat našikmo seshora, ale téměř vodorovně s ráfkem. Tehdy ubyde tónové příměsi a přibude šumu (mikrofon jsme postavili mimo hlavní vyzařovací směrový kužel).

Tip4: Ohlídejte si, že je mikrofon pro MB odkloněn od HH. Ta je šíleně pronikavá a zamaže velkou část spektra MB.

Mikrofon zespodu na struník slouží k sejmutí šumu, který může být podle napnutí strun a přitlačení na blánu různě sytý. Tento zvuk doplňuje tónovou horní blánu.

Tip5: Jestliže u MB srovnáme fáze mikrofonů na blánu a na struník, amplitudy se součtem obou kanálů zesílí.

Samostatná kapsle Rode NT6 jde co do prostoru ekonomicky umístit na horní ráfek tom tomů.

Tom tomy (TT): zkusili jste i zespodu?

Tomy v soupravě se většinou snímají mikrofony dynamickými a znovu záleží, kam je zamíříme. Zda na střed nebo blíže k ráfku.

Snímání seshora bývá zvětšiny provedeno kontaktně a plně to dostačuje. To proto, že nad soupravou bývají standardně ještě dva overheady, které zabezpečí „distatnější“ vyrovnanou barvu.

Tip6: Při nastavování barvy tom tomů je důležité synergicky vybalancovat kontaktní mikrofony s overheady.

Snímání zespoda není vůbec marné. Barva je tam mnohem hlubší a plnější, a to protože základní signál blány byl posílen celým korpusem (čím delší korpus, tím basovější rezonance).

Rode M3 s 1/2" kondenzátorovou kapslí i možným vlastním napájením: výborný pro HH, činel nebo i snare.

Hi Hat (HH): syčí i cinká

Můžeme ji brát zblízka dynamickým, ale i vzdáleněji kondenzátorovým mikrofonem. Vhodná pro své úsporné rozměry, ale i rovnou frekvenční charakteristiku je tužka.

Mikrofon umístěný seshora mírně našikmo či do pravého úhlu přidá cinkavých ingrediencí, hlavně hraje-li bubeník jen špičkou paliček na horní činel hi hatky.

Mikrofon umístěný z boku nabere více sykavých ingrediencí a to jak při hře paličkou o hranu obou HH činelů, tak při sešlapování HH levou nohou.

Tip7: Pokud použijeme mikrofon směrovější a odkloněný od MB, zeslabíme přeslech přicházející ze snaru.

Overheady: tajemství párových technik

Overheady, obvykle 2 citlivější kondenzátorové mikrofony nad bicí soupravou slouží nejen ke snímání činelů, ale i kompletní bicí soupravy. Proto se pro ně hodí rovnější frekvenční charakteristika a kapsle jak malo, tak i velko membránové. Existuje několik vhodných párových mikrofonních technik.

Technika XY je tvořena dvěma ledvinovými charakteristikami, kapsle mikrofonu leží těsně u sebe, těla svírají úhel 90 stupňů. Tím jsme eliminovali fázové rozdíly mezi mikrofonním párem, které by vytvořily hřebenový filtr. Zůstává ale zachována směrovost obou mikrofonů. Tam, kam je mikrofon namířen, nabírá nejsilněji (třeba až o 35 dB). Pokud je to možné, jeden z mikrofonů by měl být nasměrován na malý bubínek.

Jáka mikra pro overheady? Pár Rode M5 je vyroben a kalibrován právě pro tyto účely.

Technika AB je tvořena dvěma omni - kruhovými charakteristikami vzdálenými od sebe 60 cm, na kolmo dolů. Zrušili jsme směrovost: oba mikrofony nabírají dokola ze všech azimutů, a tím přidávají na ambienci. Přibyde přítomnost místnosti. Výhodou je, že se dostáváme blízko činelům. Jejich úroveň tím posílí.

Mikrofon osmička (bidirekcionální) není párovou technikou, ale účel splní. Jeden lalok je umístěn z pohledu bubeníka nad levý činel a HH, druhý lalok nad pravý činel (obvykle ride).

Tip8: Pokud bubeník hraje na činely jen technikou Ride (více cinkavý zvuk s rovnějšími hranicemi signálu ve spektru), můžeme si dovolit mikrofon s frekvenční charakteristikou ořezanou o basy a nižší středy. Pokud však bubeník používá i Crash údery, mikrofonem s úbytkem na basech bychom ukrojili široké „crashové“ šumové spektrum, které často tvoří ve skladbě jasný hudební předěl i vrchol. A vyrobili šumového „trpajzlíka“.