Kombinujeme virtuální nástroje s živými Vytvořte písničku s perfektně propojenými barvami

Perfektní barva, ale mrtvé spoje

Samplery a virtuální nástroje obsahují perfektně vyžehlené zvuky: zaznamenané kvalitními mikrofony ve studiovém prostředí bez dozvuku – ze správné vzdálenosti i pod co nejvhodnějším úhlem. Jsou upraveny jak ručně, tak automaticky dynamickými efekty, ekvalizací, saturací ad. operacemi. Často jde o nástroje, na které jsme si nikdy nesáhli (exotické, elektronické) a zřejmě ani nesáhneme. Jsme okouzleni jejich barvami.

Po čase ale zjistíme, že jim něco chybí. Jejich slabinou je nedostatek živosti a plynulosti při spojování jednotlivých tónů. Jde poznat, že jde o „zmrazené“ snímky, které jsou k sobě přiřazeny bez vnitřního propojení.

Pozn. K vnitřnímu propojení dvou tónů (např. legato u strunných nástrojů hrané smyken nebo i trsátkem) dochází hlavně v barvě, kdy jednotlivé harmonické, neharmonické i šumové složky mění plynule výšku a propojují se. Při spojení dvou izolovaných tónů vznikne zlom, propojení je přerušeno nebo k němu vůbec nedošlo.

Oživte nabušený sampler

Dá se s tím můžeme v domácím studiu vůbec něco dělat?

Dá. Jedním ze způsobů je dohrání „plynulých spojů“ nebo spojující vrstvy, a to totožným či podobným nástrojem. Samozřejmě, že bychom měli takový nástroj vlastnit a umět na něj alespoň základně hrát.

Proč pak nenahrát nakonec jen živý nástroj sám? Sáhnutím po sampleru ušetříme spoustu času: sami tak „nadupaný“ nástroj“ v dané kvalitě a barvě pravděpodobně vůbec nenahrajeme. Pokud „vyžehlený“ sampler či virtuální nástroj s domácky na slušné úrovni nahraným nástrojem zkombinujeme, získáme mnohem živější písničku. Chce to ale hlubší know how. Podívejme se jak na to.

Živá hi hat k nasamplovanému kicku a snaru

Výborně a zajímavě nasamplovaných bicích souprav jsou dnes stovky, ba tisíce. Jednou může být např. souprava Ludwig nahraná v legendárním studiu Abbey Road přes identickou záznamovou techniku používanou v 70. letech.

Velký buben a malý bubínek hrající čtvrťové či osminové noty znějí věrně a pěkně. Plynulost kazí strojová „hajhetka“. Mechaničnost vznikla klonováním stále stejného vzorku. Šla by snížit používáním mnohem většího počtu různých vzorků (zavřená, polootevřená HH, údery na různém místě apod.). Ale mnohem snazší je nahrát HH živou.

Živě dohraná hajhetka má výhodu, že u ní nevznikly žádné přeslechy z bubnů soupravy a je skutečně živá: každý úder díky mírně odlišnému tlaku a místu úderu má jinou barvu. Beat tak více ožije.

Rizika: Slabou stránkou v tomto případě může být nesourodý zvuk samplu a živé HH. Pomůžeme mu tím, že budeme vhodně pracovat s panoramou a reverbem. Zasaďme HH co nejpřirozeněji do prostoru mezi kick a snare a propojme je společným dozvukem.

Živé basové glissy k virtuální baskytaře

Basová kytara Rickenbacker má jedinečný „tlustý“ a agresivní tón, který se prosadí v hustých aranžích. V modulu Kontakt od Native Instruments je velice pěkně nasamplována. Ale samozřejmě, že při spojování jednotlivých not jde poznat, že jde o VST nástroj.

Co ji takhle zkusit doplnit živou bezpražcovou baskytarou? Žijeme ve 21. století, různé fúze a syntézy jsou denním chlebem při instrumentaci a aranžování.

Rizika: Slabinou může být opět nesourodý zvuk obou nástrojů. Rozdílné barvy scelíme tím, že nástroje občas překryjeme (např. na těžkých dobách). Závěsný či prolínající se spoj (např. čepy) je ve stavebnictví či architektuře běžný způsob, jak zvýšit pevnost konstrukce. Stejně tak i při komponování.

Flažolety k nasamplované kytaře

Napodobit věrně akustickou kytaru nebo třeba klavír pomocí samplů je těžké. V případě kytary se kromě přechodných jevů (spojování tónů) jedná i o rezonanci dalších pěti strun, které tu chvíli nehrají, ale hrající struna je více či méně rozvibruje (vzduchem i přes kobylku).

Aniž si to příliš uvědomujeme, prázdné struny vytvářejí zadní harmonie a barvy. Bez nich zní sampler prázdně, příliš izolovaně.

Pokud figury hrané na nasamplovanou akustickou kytaru (ve VST Sampletank) doplníme flažolety, ty přirozeněji propojí sice krystalicky průrazné, ale mrtvé tóny ze sampleru.

Tip: Jak můžeme nahrávat akustickou kytaru? Mikrofon na 12 pražec bude mírně bokem od rezonanční skříně a zvuk bude měkčí, mikrofon na kulatý otvor bude hučet, ale může být hutný. Mikrofon těsně u kobylky zaznamená mírně zkreslený zvuk a mikrofonem namířeným na horní desku můžeme získat barvu odpovídající mechanickému módu (ploše na opačné straně horní desky ohraničené žebry).

Živé perkuse s elektrickými bicími

Pro elektrické bicí je barva izolovaných a patřičně umělých a zcizených vzorků typická. Patří prostě k žánru. O tom žádná diskuze. Skvělé zvuky najdete např. v Battery od Native Instruments.

Pokud se nám ale umělost a mechaničnost elektrických „paternů“ po chvíli přejí a chtěli bychom ji obohatit nebo rozvést živým nástrojem, můžeme sáhnout po jednoduchých perkusích: například panderetě (tamburíně) nebo šejkru. Hrát přesně rytmicky na oba nástroje je tak trochu science fiction: než dostaneme kývavým pohybem chřestící činely na tamburíně do rovnoměrného pohybu, nástroj nebude s přesným elektrickým „grůvem“ příliš zařezávat.

Podobně je to v případě přelévajícího se písku či broků uvnitř šejkru. Nám se ale mírně rozsypaný rytmus bude právě hodit.

Oživí mechaničnost „grůvu“.

Živý hlas do nasamplovaných sborů

Pomocí mluvidel – rtů, zubů, jazyka (špičky i lopatky), pozice hlásky na horním patře a sklonu čelisti dokážeme v mluveném slově i zpěvu velice plynule měnit barvy. Ty se samplováním velice těžko napodobují. Výrobci samplerů to řeší tak, že v zásobníku zvuků najdete jen jednotlivé hlásky, a to obvykle jen samohlásky í, é, á, ó, ú. Z nich můžeme poskládat harmonii sboru, který má zaznít v pozadí písničky.

I tak jde slyšet, že byl pro sbor použit sampler. Pokud do něj dotočíme „live“ hlasy, oživne. A nemusíte vždy na chlup ladit, tak jako co do vibrata srovnaný a vycizelizovaný sampler. Mírně rozjetá intonace může barvě naopak prospět.

Samozřejmě, že fíglů, jak samplery a živé nástroje propojovat, je mnohem více. Můžeme např. nahrát dlouhou pasáž živého nástroje a do ní doplňovat jen sem tam nějaký umělý tón. Zvláštním druhem využití samplerů je tzv. trigrování, které funguje hlavně u bicí soupravy. Ale občas i u jiných nástrojů. To je však téma pro jiný článek.