Umíte to se samplery? Vytvářejte věrné iluze živých nástrojů i zcela nové zvuky

Samplování funguje ve větší míře od 70. let minulého století. Pokud je hudební nástroj nebo vůbec jakýkoliv zdroj kvalitně nasamplován a vzorky jsou ve skladbě chytře využity, výsledek je přesvědčivý. Nástroj v nahrávce je velice věrný původnímu živému nástroji. V jednodušší podobě jej vůbec nemusíme rozeznat od nástroje živého. Ve složitější už ano. Ale výhoda samplingu je navíc i ta, že vzorky lze různě vylepšovat: barevně, co do ladění a délek apod.

Podívejme se na to, co vše bychom měli při výběru sampleru vyhodnotit. Ale také na to, jak se samplerem pracovat, abychom se dostali co nejblíže k výsledku, po kterém toužíme. Vzorky, které sampler obsahuje, lze totiž různě upravovat a měnit, abychom získali nástroj „mírně pokroucený“, anebo i zcela nový. A také bychom měli vědět něco o tom, jak zapojit sampler do různého aranžmá, aby písničce co nejvíce pomohl.

Peťa Náročný: vybíráme sampler

Alfou a omegou při výběru sampleru je samozřejmě to, nakolik jsou vzorky věrné. Kvalitu, myslím, každý soudný muzikant dokáže ihned rychle rozpoznat. Důležité ale také je, zda program věrně zachytil různé rejstříky nástroje a správně je poskládal. I nakolik je spojena barva s dynamikou: vzorky v tiché dynamice by měly být obvykle barevně užší než vzorky v dynamice silné. Různá artikulace (např. drknutí trsátkem, smyky, nátisky…) může být vyřešena přepínáním levou rukou v nejspodnější oktávě.

Kvalitní vzorek je alfou a omegou sampleru. Výrobce k němu často dodává popis, kde, jak a kým byl pořízen.

Chytré zapojení samplerů do skladby

Práce se samplery přinesla nový styl aranžování. V podstatě je možné zachytit tóny jakéhokoliv nástroje nebo různé zvuky a poskládat je do logické řady tónů. Nevýhodou ale bude, že při přehrávání půjdou rozeznat umělé spoje mezi jednotlivými vzorky. Zkrátka transienty, přechodové jevy budou v hodně případech toporné až běda (později se podíváme na to, proč).

Jak se tomu vyhnout?  Nejjednodušším případem je pracovat se vzorky jako s perkusivními zvuky. Spojení bude přirozenější.

Ale máme další karty v rukávu: zapojíme efekty, které umělé spoje částečně smažou. Nebo můžeme položit sampler do zadní, méně čitelné roviny. Anebo pro spojování neperkusivních samplů použijeme vzorky vytvořené jako celé fráze či rozklady akordů.

Nasamplované figury smyčcových nástrojů zajistí plynulé spoje.

Uvědomme si rovněž, že sampler ovládáme nejčastěji klaviaturou pomocí MIDI. Chytrou kombinací více parametrů, jako jsou Modulation Wheel, Volume, Breath control, Expression Controller, Effect Control, Portamento, Sostenuto, Legato Footswitch, Resonance (filter), vzorky spojíme mnohem plynuleji a vytvoříme silnější iluzi plynoucí melodie.

Vyždímejte ze vzorku, co jen jde aneb upravujeme samply

Úprava již nahraných vzorků je nejsnadnější a fungující „zbraní“. Mezi základní operace patří přehrávání zaznamenaného vzorku. Můžeme naprogramovat přehrávání naprosto tradiční od začátku do konce, ale také ze zvoleného bodu i pozpátku /reverse/. Posunutí pozice přehrávání samozřejmě zcizí původní vzorek, ale vytvoří nový nástroj, který bude stále významově souviset s originálem. Rozpoznáme stále, že jde např. o kytaru či klavír.

Můžeme přehrát vzorek celý, nebo jen jeho výsek, můžeme zvolit plynulé přehrávání ve smyčce nebo jednorázové přehrání.

Vzorek lze zkracovat zepředu i zezadu (modrý obdélník).

Můžeme samozřejmě zapojit i křivku ADSR a dynamicky tak posílit originální vzorek, anebo jej zcela překopat a zdůraznit úplně jiné časové úseky. Přehrávat můžeme přímo ze zvoleného místa (ale pozice, kdy vlna protíná nulovou osu, aby nevzniklo prasknutí), anebo zvolit pozvolný náběh fade in a pozvolný doběh fade out.

Vzorek lze samozřejmě přepočítávat výš i níž, a tím získávat nové barvy. Ty mohou být věrnější i silně zcizené (chipmunk efekt). Změnu výšky vzorku můžeme měnit i během přehrávání vzorku: vyrobit stoupající či klesající gliss, zhoupnutí tónu nebo i pravidelné vibrato.

Změnu vzorku dosáhneme pomocí tzv. timestrechingu, buď stažení či roztažení samplu. Při přílišné změně délky může dojít k roztržení barev a plynulosti tónu. A u časově změněného vzorku opět zapojit křivku ADSR.

Efektováním vzorky scelíme

Osvědčeným efektem, kterým řadu vzorků propojíme, je reverb – dozvuk. Ohlídejme si správné nastavení fáze, predelaye a správnou délku vlastního dozvuku reverb vůči délce a dynamickému obrysu (ADSR) vzorků. A také vůči tempu skladby.

Nastavitelná křivka ADSR.

Správnou ekvalizací zvýšíme hlavně čitelnost vzorků, ale můžeme se jí i trefit do přechodových jevů ve vzorku a tím podpořit plynulost spojů.

Dynamické, modulační a panoramatické efekty při vhodném nastavení rovněž zcelí řadu vzorků.

Píďa Hnidopich: projděte si detailně celou matici vzorků

Pokud půjdeme do podúrovní sampleru ve formě VST, obvykle pod obrázkem klaviatury nalezneme matici seřazených vzorků. Prozkoumejme ji detailně: Zachycuje věrně originální nástroj nebo jiné zvuky? Obsahuje různé artikulace (drknutí trsátkem, bříšky prstů, nehtem, palcem, zatlumování apod.). Leckdy je nemusíme všechny objevit. Soustřeďme se i na to, jak jde mezi různými artikulacemi přepínat. Sloužívá k tomu nejspodnější oktáva, kde bývá nastaveno přepínání mezi různými artikulacemi. Zkusme např. u smyčců pravou rukou hrát melodie či akordy a levou měnit smyky: z krátkých (staccato) přejít na dlouhé (détaché) tak, aby to bylo co nejpřirozenější a co do frázování zajímavé.

Levou rukou (šipka) lze přepínat různou artikulaci.

Zónování ve vodorovné rovině

Ověřme si, jak jsou poskládány vzorky od basů po výšky: co „klávesa“ to jeden vzorek, anebo jsou vzorky i přepočítávány výš a níž? Nevzniklo při přepočítávání nežádoucí zcizení?

Šipky označují klávesy (tóny), u nichž byl vzorek přepočítán.

Zónování ve svislé rovině

I ve svislé – dynamické rovině mohou a mají být vzorky jemně členěny. Je dynamická rovina sampleru v pořádku? Pracuje sampler s dynamickou a barevnou jemností různě hlasitých vzorků? Postupuje nástroj od úzké barvy v slabé dynamice po širokou v hlasité? A co crossfading, je využit? Nezdá se to, ale udělá hodně.

Nástroj obsahuje 8 dynamických rovin, dynamika bude mnohem živější než při rovině jedné.

Obraz versus zvuk: proč se nespojí zamrzlé vzorky v živou melodii tak snadno?

Ve vizuální podobě, tedy ve videu stačí 25 či 29 obrazově posloupných políček běžících během vteřiny, aby se člověku v mozku spojily v plynulý obraz. A ani nepoznáme, jakými „podprahovými snímky“ mohl filmař občas proložit jinak plynulý záběr, aby nám do hlavy nakódoval informaci, která má naše podvědomí ovlivnit.

Pokud se týká zvuku, lidské senzory – uši a následně i mozek, jsou mnohem přísnější, a proto v audiu simulujeme spojování zamrzlých vzorků do hladké melodie mnohem komplikovaněji. Něco nám o této problematice prozradí např. algoritmy, které používá ztrátová datová komprese při přepisu „plně rozlišené vlny“ do formátu mp3. Při kompresi dochází k menšímu zcizení u „barevných držáků“, barevně se neměnících úseků, než u úseků, ve kterých během krátkého okamžiku proběhne spousta barevných změn.

Finty s ADSR: které fáze obsahují transienty a které ne?

Tradiční obálka ADSR, attack, decay, sustain a release nesouvisí jen s dynamickým obrysem, ale i s barvou, která se během těchto čtyř fází mění.

V první fázi attack tón u živých nástrojů tzv. „nakmitává“: např. struna ještě nestačila plně vstřebat úder trsátka a nekmitá pravidelně. Pokud bychom tento kousek z tónu vyřízli a udělali z něj smyčku, půjde o zvuk přecházející z ruchu do dominující tónové složky.

Spektrum fáze attack.

V druhé fázi decay energie mírně poklesne (struna se potřebuje zbavit přebytečné energie) a obvykle se barva i zúží, ve třetí fázi sustain tón drží dynamiku a u většiny nástrojů i tónovou barvu.

Ve fázi sustain drží harmonické složky vyrovnaný dynamický vzorec.

Ve čtvrté fázi release dynamika utichá a tónová barva postupně měkne.

Ve fázi release harmonické složky postupně utichají.

Znamená to, že attack, decay a release jsou jevy přechodné, kde dochází k barevným změnám. V případě překrývání samplů během těchto fází ucho snadno odhalí, že došlo k nějakému barevnému skoku, a ne k plynulému prolnutí. Naopak fáze sustain je statičtější, vhodnější pro prolnutí samplů.

Pozn. U dechových či smyčcových nástrojů probíhají díky smýkání a dechu barevní změny i ve fázi sustain. I tam musíme spoje hlídat.