Nahráváme akustickou kytaru: kam a jaké mikrofony V klidu doma a s barvou, která přesně sedne do písničky i stylu.

Doma v pokoji natočím krásný zvuk akustické kytary

Akustická kytara, ať třeba dreadnought, jumbo, country kytara, jumbo, španělka ad. má jednu nespornou výhodu. Zatímco pro nahrávání většího harmonického nástroje, třeba klavíru potřebujeme objemnější místnost, akustickou kytaru můžeme velmi věrně a kvalitně natočit doma v místnosti malé. Stačí, když bude pokoj správně tlumený, nebude přidávat ani ubírat výrazně na basech, středech a výškách, a když do něj nebude „prosakovat“ zvenku nežádoucí hluk.

Jestliže použijeme vhodný mikrofon a umístíme ho tak, aby mířil na správné místo: např. na horní desku, kulatý otvor, na kobylku i jinam, můžeme získat barvu kytary, která sedne do skladby, pro kterou je přesně takový způsob snímání ten pravý. Pojďme se podívat podrobněji, jak na to!

Jiný žánr, jiná barva

Do různých žánrů se totiž hodí trochu jiná barva a např. i jiný poměr rytmického drnknutí proti měkčí rezonanci těla. Hodně samozřejmě záleží i na okolních nástrojích, se kterými by se kytara měla patřičně barevně doplňovat.

Zatímco u popu a folku (a hlavně balad) se očekává, že po drnknutí následuje plný doznívající tón, v rytmičtější rockové, bluegrassové, ale i jazzové hudbě může převažovat trsání a rezonance (tón) skříně bude dynamicky mnohem tišší. Drnknutí bude rezonanci překrývat.

Abychom věděli, jak tyto i jiné poměry v barvách můžeme ovlivnit, měli bychom prvně poznat, jak je nástroj zkonstruován a jak jeho jednotlivé části znějí, když k nim přiblížíme mikrofon. Anebo jen ucho.

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jaký mikrofon?

Kondenzátorový Neumann TLM- 102 Microphone patří mezi nejoblíbenější univerzální mikrofony, které kytaristé při nahrávání svých akustických nástrojů používají. Přestože je rozměrově malý, uvnitř obsahuje velkou membránu.

Jak znějí jednotlivé části kytary

Struny

V případě kytary vznikají kmity a tím i tóny rozvibrováním šesti strun. Čtyři spodní jsou opředené a mnohem pružnější, dvě horní jsou celokovové, a tím co do pružnosti topornější. Spodní struny proto generují plnější a soudržnější barvu, dvě struny horní barvu prázdnější s mírným zvoněním.

U strun hraje důležitou roli rovněž jejich tloušťka, hustota a jejich napětí. Tlustší a tvrdší struny musíme pro získání totožné výšky více napnout. Tím mohou lépe pružit a být barevně plnější. Díky lepšímu pružení na nich totiž vznikne mnohem více kmiten (drobnějších dílčích kmitů).

Pokud namíříme mikrofon na hmatník na struny, zaznamenáme jen plochou a bledou barvu. Základnímu signálu bude totiž chybět rezonance ozvučné skříně. Můžeme však dobře zaznamenat akce levé ruky – pohyb prstů levé ruky po pražcích.

Místo drnknutí

Důležité je místo drnknutí. Pokud drnkneme v polovině, vybudíme jen bledou barvu, pokud ve třetině, spektrum se už začíná zaplňovat více složkami. Nejpoužívanější místo drknutí se nachází mezi první sedminou a kobylkou. Čím blíže u kobylky budeme drnkat, tím při stejném tlaku a stejné rychlosti trsátka vybudíme mnohem plnější a barevnější zvuk. Samozřejmě záleží i na tom, zda drnkáme trsátkem a jak tvrdým, nebo zda používáme nehty nebo bříška prstů.

Pokud namíříme mikrofon na místo drnknutí, podpoříme rytmické obrysy melodie, akordu nebo kytarového riffu.

 

 Jaký mikrofon?

  NT1-A od Rode má široký dynamický

  rozsah a nízký vlastní šum (pouhých    5 dB). Proto dokáže velmi čitelně           a věrně zachytit akustickou kytaru.               

Kobylka

Kobylka je převodník, co se staví struně do cesty a má za úkol převzít kmity struny a přenést je do rezonanční skříně kytary. Klade vlastně struně tzv. akustický odpor. Důsledkem ale je, že se v kobylce nahromadí energie, tím se zahltí a energii nepouští rovnoměrně dál. Některou barvu ořeže a některou naopak přidá. Záleží na vodivosti kobylky.

Mikrofonem namířeným na kobylku nahrajeme mírně nakreslenou a drnčící ostrou barvu, položenou více do výšek.

Žebrování na horní i spodní desce vytváří díky ohraničeným plochám rezonanční módy.

Vrchní deska

Alfou a omegou kytary a vlastně skoro každého strunného nástroje je tělo kytary. V případě kytary nás zajímá hlavně její vrchní a spodní deska. Vějířový systém žebrování u horní desky se používá hlavně u kytar s nylonovými strunami. Důsledkem je vyrovnaný zvuk ve středech a výškách, ale prázdnější v basech.

U kytar s kovovými strunami dávají konstruktéři přednost X systému, který může být ale různě zahuštěn i mít různě silná žebra. Pokud se uvnitř na desce nachází větší, žebry ohraničené plochy, skříň více podpoří basy. Pokud nástrojář začne tyto plochy zaplňovat dalšími žebry a vytvoří více menších ohraničených ploch, kytara získává brilantnější výšky.

Velmi záleží, na které místo na desce namíříme mikrofon. Existuje řada možností a to, zda jsme získali požadovanou barvu, zkontrolujeme jednoduše ušima. Využijte fígl, kdy jeden člověk hraje a druhý dlaní či tlumítkem zatlumuje místa na horní desce. Tím poznáme, co ve spektru ubylo. Jiné pásmo bylo ubráno zatlumením desky vzadu za kobylkou, jiné zatlumením desky po boku kobylky a jiné zatlumením desky na širším konci rezonanční skříně. Záleží velmi na typu žebrování.

Nejsilnější rezonanční módy (červeně) mohou podle typu žebrování vznikat na různých místech desek.

Spodní deska

Zadní deska díky příčnému žebrování a tvrdšímu dřevu podporuje více basy. To se nám při nahrávání může rovněž hodit.

Mikrofon snímající zadní desku kytary přidá na hutnosti. Můžete zkusit i mikrofon s tzv. širší směrovou charakteristikou a převrátit fázi vlny. Na mixážním pultu nebo v programu se pro tuto operaci používá symbol přeškrtnuté nuly (řecké písmeno Fí – Φ).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jaký mikrofon?

Shure SM57 je určený pro zpěváky, ale i pro snímání kytarových komb. I tak si našel místo mezi řadou kytaristů, kteří jej využívají pro nahrávání akustických kytar. I když ubírá na basech.

Kulatý otvor

Kulatý vyzařovací otvor– ozvučnice rovněž přidává do spektra výraznou barevnou složku. Vychází z něj vzduchová rezonance odpovídající celému objemu skříně. A také tento otvor posiluje kmitočtové pásmo odpovídající délce vlny shodné s délkou jeho průměru.

Pokud namíříme mikrofon na kulatý otvor, zvýrazníme silně hučící barvy. Hukot může být ale natolik dlouhý, že bude přeznívat do následujících akordů a harmonicky se s nimi bít.

Jak vidíme, míst pro snímání a barev existuje řada. A samozřejmě je můžeme kombinovat. A také jednotlivé barvy snímáním z větší dálky prolínat.

 

 

Jaký mikrofon?

WA-47 od Warm Audio vychází z technologie originálního U47. Díky tomu zaznamenává akustické kytary velice podobně, tak jak je měli rádi např. Beatles.

Mikrofony vhodné pro snímání kytary

Akustická kytara není nástrojem, který hraje tak hlasitě, jako například nástroje žesťové – trubky či pozoun nebo nástroje bicí. Proto jsou pro její nahrávání vhodnější mikrofony kondenzátorové než dynamické. Kondenzátorové mikrofony mají totiž vyšší citlivost, a tím čitelněji sejmou i tišší zvuky s měkkými barvami.

Důležitá je rovněž velikost kapsle mikrofonu. V ní se nachází membrána, jejíž průměr se tradičně měří v palcích. Malomembránové tužky s průměrem jednoho palce a méně jsou obecně přesnější, rovně zaznamenávají celé spektrum od basů po výšky.

Když ale tužky přiblížíme velmi blízko – kontaktně k rezonanční desce, díky svému malému průměru se mohou trefit jen do jednoho rezonančního módu a často i mimo něj. Pak budou zaznamenávat jen výsek jedné barvy (ta může znít příliš krabicovitě, huhňavě apod. – znovu podle typu žebrování). Pokud chceme získat průnik z více ohraničených ploch (módů), musíme tužku od horní desky patřičně vzdálit.

 

Jaký mikrofon?

Sada M5 Matched Pair od Rode obsahuje dvě přesné půlpalcové tužky, navíc zkalibrované tak, aby nahrávaly navlas stejně hlasitě i barevně. Hodí se pro párové mikrofonní techniky XY, ORTF.    

Velkomembránové mikrofony s rozměrem 2,5 palce i při kontaktní vzdálenosti pod cca 30 cm dokáží díky své širší směrovosti pokrýt více uvnitř žebry ohraničených ploch (módů). A snesou na rozdíl od tužek i silnější nárazy vzduchu. Hodí se proto pro blízké snímání. Přestože nemají tak rovnou kmitočtovou charakteristiku jako tužky.