Zvuk v otevřeném a uzavřeném prostoru
Zvuk se chová jinak v otevřeném prostoru a jinak v prostoru uzavřeném. Postavte se na rovné pole, kde kolem nejsou žádné překážky, ani skály nebo kopce, a zakřičte. Bude se vám zdát, že váš hlas končí u vašich úst. Je to proto, že se od ničeho neodráží a nevrací se zpět.
Pokud jsou stěny (zeleně) v místnosti dokonale pohltivé, odrazy a dozvuk nevzniknou. K posluchačům (oranžově) přichází jen přímý zvuk.
Jiné to bude ve skalnatém údolí, kde se začne vracet ozvěna, a ještě zřetelnější v kostele, který se rychle zaplní vašim hlasem, kdy jedno slovo může být pod klenbami až o několik vteřin prodlouženo.
V uzavřeném prostoru se totiž váš hlas odráží od stěn, od podlahy a stropu. Odrazy se s různým zpožděním vracejí z různých stran a slévají se v dozvuk. Zavřete oči a dozvuk vám prozradí, v jak velké místnosti se nacházíte. A také na kterém místě stojíte: zdali se dlouhá chodba nachází před či za vámi.
Pokud stěny zvuk odrážejí, zvuk z nástroje (červeně) přichází k posluchačům (oranžově) napřímo i jako odrazy z různých stran.
Složky dozvuku
Pro člověka je dozvuk důležitým jevem, který ho provází celý život a má dokonce vliv na jeho psychiku a nálady. Proto se jím velmi podrobně zabývá akustika, věda o zvuku. V dozvuku rozeznává dvě důležité složky:
- první složkou je základní (přímý) signál, který vychází ze zdroje, tedy z úst, z hudebního nástroje, z mechanického přístroje apod. Pokud se od ničeho neodrazí, zůstává v prostoru osamocen.
Pozn. To se děje buď ve zmíněném otevřeném prostoru, anebo i v prostoru uzavřeném, jehož stěny dokážou dokonale pohltit jakýkoliv odraz. Takovým prostorem je bezodrazová místnost, kde se měří akustické vlastnosti různých přístrojů.
- druhou složkou v dozvuku jsou odrazy, které se během okamžiku smíchají v dozvuk. U každého odrazu rozeznáváme tři základní vlastnosti: zpoždění, sílu a barvu. Pokud se překážka v cestě signálu nachází daleko, odraz přijde s delším zpožděním. Pokud je překážka, stěna vyrobena z pohltivějšího materiálu, signál se vrátí o hodně tišší. A protože překážka pohltila víc výšky než basy, zvuk se vrátí méně ostřejší, s jinou barvou.
Není divu, že jak zvukoví technici, tak muzikanti toužili dozvuk uchopit, ovlivňovat jeho nastavení. Tak aby ho mohli přizpůsobit skladbě. Snažili se jej proto mechanicky (velikostí a tvarem místnosti) a později elektronicky a digitálně napodobit. Zkonstruovali efekt reverb (dozvuk), který v dnešní době v počítačových programech nacházíme v podobě zásuvného modulu – plug-inu.
Jak pracuje efekt reverb
V efektu reverb nalezneme všechny prvky, které známe z reálného světa. Základem je zmíněný základní signál, které je následně digitálně „rozmnožen“ do odrazů. Velice důležitým je okamžik, kdy zazní první odraz. Čas od základního signálu k prvnímu odrazu se nazývá pre-delay a v běžném efektu jej můžeme ovlivňovat. Jako bychom vzdalovali nebo přibližovali odrazivou plochu.
Dozvuk s krátkými fázemi pre-delay i reverb.
Po prvním odrazu přicházejí jednotlivé odrazy další. Pokud přicházejí alespoň mírně časově oddělené od sebe, rozeznáme uchem každý z nich. V angličtině se označují jako early reflections.
Protože se další odrazy více a více násobí, jednak přicházejí další z větší dálky, ale také se mezi stěnami znovu a znovu odrážejí, za čas se jednotlivé odrazy smíchají v nepřehledný a jednolitý dozvuk – reverb. V něm už uchem nedokážeme rozpoznat jednotlivé složky. Působí na nás jako částečný šum barvou podobný odrazům.
Podobně jako v přírodě i umělý dozvuk může fungovat jen ve zlomku vteřiny, například v pětině, ale opačně i v desítkách vteřin. Nastavováním parametrů – základního signálu, času k prvnímu odrazu, rozpoznatelných odrazů a smíšeného dozvuku dokážeme napodobit velké množství reálných prostor. Anebo dokonce nastavit i umělý prostor netradiční, nový.
Dozvuk s dlouhými fázemi pre-delay i reverb.
Víte, čím kroutíte a taháte?
Pojďme si shrnout, co otočnými knoflíky či táhly u efektu reverb nejčastěji nastavujeme.
Základní přímý signál (nefektovaný) bývá označen jako in (vstupní). Nastavujeme jím celkovou vstupní hlasitost.
Pro čas od základního signálu k prvnímu odrazu platí anglický název pre-delay. Nastavujeme jeho časový nástup.
První ještě rozeznatelné odrazy se jmenují early reflections. Obvykle můžeme nastavit jejich sílu, ale také dobu trvání a třeba i časové rozestupy mezi nimi.
Odrazy smíšené do jednolitého zvuku označujeme jako reverb. Je to vlastně nejdůležitější část efektu, která se po něm nese název. A protože je stěžejní, nastavujeme u ní čas nástupu, sílu, délku trvání, ale také pozvolný náběh – attack a doznívání – release.
Velmi důležitý je dynamický poměr mezi základním přímým signálem dry a dobou kompletního dozvuku wet, během které zazní prvotní i smíšené odrazy. Tento poměr se nastavuje jako proporce hlasitosti mezi dry a wet. Například v procentech 30 % ku 60 %.
Pozn. Samozřejmě, že existují reverby složitější, kde jak u jednotlivých, tak smíšených odrazů můžeme nastavit barvu nebo dokonce místo na stereo ose (víc vlevo, víc vpravo).
Plug-iny mohou zobrazovat první rozeznatelné odrazy i tvar místnosti.
Dozvuk souvisí s tempem a hustotou skladby
Dozvuk slouží pro hudbu, mluvené slovo, film, hry ad. Dokáže v nahrávce zaplnit časové pauzy, během kterých se nic neděje. A tím navodí iluzi prostoru. Hudba se stane mnohem barevnější, plnější.
Zároveň však dozvuk přeznívá do dalších nově přicházejících základních signálů (do dry) a může je zakrývat nebo dokonce zcela zamaskovat. Proto je důležité, jak je dozvuk (wet) dlouhý, ale jak je hlasitý vůči signálům základním (vůči dry).
Je důležité promyslet si, do jaké hudby jaký dozvuk nastavím. Dozvuk totiž úzce souvisí s tempem a s hustotou not ve skladbě. Platí, že čím je tempo rychlejší a hustota tónů větší, tím kratší dozvuk bychom měli raději použít. Tak aby se příliš neprolínal do dalších nastupujících tónů.
Naopak když je skladba pomalá a obsahuje hodně dlouhých not a ještě lépe dlouhých pauz, sekne jí dozvuk delší, a to dokonce až několikavteřinový. Má prostor předvést se v prázdných nebo tichých okamžicích.
V šablonách se standardní typy dozvuků dále zpřesňují podle objemu, tvaru, zvukové barvy, charakteru místnosti apod.
Pracujeme se šablonami
Za desítky let, co byl efekt reverb vyvíjen, vznikla typická nastavení, šablony (presety), které obvykle nesou název nějakého prostoru, ve kterém se velmi podobně dozvuk odráží a šíří či mechanismu jeho vzniku. Podívejme se na ně a na to, do jakých hudebních žánrů nejlépe zapadnou.
Krátký dozvuk probíhá v krátkých zlomcích vteřiny: patří sem šablony jako plát (plate), pružina (spring), koupelna (bathroom) atd. a jsou určeny pro rychlejší a hustější skladby. Proto vhodně doplňují žánry se svižnější hudbou – bluegrass, funky, speed metal, dixieland.
Střední dozvuk probíhá v delších zlomcích vteřiny až v jedné vteřině: zde najdeme šablony jako ložnice (badroom), místnost (room), studio aj., které jsou určeny pro střední tempa a zároveň pro menší hudební tělesa a pro čitelný zpěv.
Dlouhý dozvuk už zní v několika vteřinách: šablony s dlouhým dozvukem se chovají jako divadlo (theater), koncertní sál (concert hall) a jsou vytvořeny pro hudbu, která se provozuje ve větších prostorách. Pokud nepřeženeme sílu dozvuku, padnou dobře symfonickému orchestru, ale také podpoří vznešenost sólového nástroje nebo zpěvu.
Velmi dlouhý dozvuk zní desítku nebo až dvě desítky vteřin: šablony napodobují kostel (church), katedrálu (cathedral), kaňon (canyon), mohou se ale prostě jmenovat „ambient“. Fungují tam, kde prostor barevně vévodí a vytváří silnou atmosféru. Jsou vhodné pro sbory, například pro gregoriánský chorál, ale také pro ambientní žánry, kde je barva prostoru stěžejní.
Reverb vytvoří ve zvuku podobný efekt jako rozostření zadního plánu na fotce. Změkčí pozadí.
