Nastavujeme nahrávací session, část druhá Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Odposlechy

Odposlechům je třeba věnovat dostatek péče, protože mají velký vliv na pohodlí a výkon interpretů. K řešení musíme přistoupit i v případě, že se jedná o malé domácí studio. Moderní nahrávání stojí na tom, že při záznamu oddělujeme jednotlivé informace tak, abychom získali čistý signál konkrétního nástroje. Snažíme se eliminovat tzv. přeslechy. Nechceme, aby se zvuk z jednoho zdroje přenášel do záznamu zdroje jiného – samozřejmě to tak není vždy, ale je to doménou spíše větších studií, kde se přeslechy většinou také eliminují.

Proto se pro odposlechy používají sluchátka.

V kontextu článku tedy mluvíme o nastavení odposlechu pro právě nahrávajícího hudebníka (případně hudebníky) a základu hrajícího z nahrávacího softwaru, ze kterého zpravidla pouštíme i metronom.

Mix odposlechu

Je důležité, aby interpret slyšel to, co potřebuje, ve správné hladině v kontextu celé nahrávky. Například zpěvák, který se slyší málo, bude mít tendenci se do zpěvu více opírat, a tak se dříve unaví. Naopak, příliš hlasitý zpěv vůči základu může způsobovat chyby v intonaci.

V současné době máme na výběr více způsobů, jak mix do odposlechu odbavit. V tomto ohledu nás limituje jak konkrétní vybavení, tak i to, kolik stop/zdrojů potřebujeme smíchat.

Ovladač Mix

Nejjednodušším způsobem je použití poměrového mixu na zvukové kartě. Jedná se o vybavení u základních modelů převodníků. Na kartě je ovladač s názvem Mix, jímž můžeme vybalancovat intenzitu mezi signálem, který jde do vstupu karty, s výstupem z nahrávacího softwaru.

Výhodou tohoto řešení je jednoduchost. Zvuk se od vstupu odesílá rovnou na výstup a zde pouze měníme poměr mezi tím, co právě nahráváme, a tím, co se přehrává z DAWu. Nevýhodou je, že kromě poměru hlasitosti nemůžeme zvuk jinak upravit. Navíc je toto řešení užitečné jen u převodníků se dvěma vstupy. Pro složitější systémy by takové řešení nedávalo smysl.

Největší svobodu dává interpretům personální monitorovací mixer, v němž si mohou upravit odposlech sami. Tyto systémy pracují ve spojení s digitálním mixem.

Monitoring skrz nahrávací software

Oldschoolovou metodou monitoringu je možnost nastavit odposlech přes nahrávací software. Princip je takový, že zvuk se zároveň nahrává a dále putuje skrz nahrávací software opět ven. K tomu máme v DAWu funkci Direct Monitoring.

Konkrétní nastavení se může u každého DAWu lišit, ale zpravidla nalezneme na každé stopě ikonu v podobě malého reproduktoru. Pokud ji aktivujeme, začne zvuk procházet skrz nahrávací software do výstupu převodníku.

Výhodou tohoto řešení je, že můžeme použít mixážní pult DAW k nastavení hlasitosti, panorámy atd. Také lze do cesty zvuku vložit jakýkoliv efekt – plug-in, kterým zvuk upravíme. Pluginy lze nastavit tak, že se stávají pouze doplňkem odposlechových cest, nebo se mohou stát i součástí záznamu.

Nevýhodou tohoto řešení je tzv. latence. Jedná se o zpoždění, které celý systém potřebuje na odbavení zvuku do odposlechu. Pokud je latence příliš vysoká, zvuk se „courá” a celý odposlech je v podstatě nepoužitelný.

Řešením je snížení hodnoty Buffer Size (BS) v nastavení driveru zvukové karty. Latenci potřebujeme snížit na hodnotu 10 milisekund a níže. Čím nižší číslo BS nastavíme, tím rychleji bude zvuk odbaven. Také tím ale roste nárok na výkon počítače. Hodnota 256 či 128 samplů v nastavení BS je zpravidla dostačující.

Po dokončení záznamové části je vhodné BS opět zvýšit na maximum a tím uvolnit zdroje počítače pro mix a další postprodukční úpravy.

Specifickou funkcí je pokročilý monitoring v Cubase, který se jmenuje Control Room. Tato funkce umožňuje odbavit veškerý zvuk vycházející ze softwaru do studia.

Control Room

U některých DAWů se můžeme setkat se sofistikovanějším způsobem odbavení odposlechu. Například v plné verzi Cubase nalezneme funkci Control Room, jež funguje jako master sekce analogového mixu.

Kromě jiných funkcí zde můžeme aktivovat výstupy pro sluchátka. Pro každou odposlechovou cestu (Cue) se na každé stopě mixu Cubase vytvoří ovladač hlasitosti a panorámy. Tak můžeme míchat odposlech pro jednotlivé cesty nezávisle.

Na zvukové kartě Audiobox máme k dispozici ovladač Mixer, kterým můžeme poměřovat hlasitost signálu mezi vstupem a výstupem zvuku z DAWu.

Monitoring skrz zvukovou kartu

Výše popsaný problém s latencí můžeme vyřešit použitím monitorovací aplikace, která je součástí převodníku. Tyto aplikace si můžeme představit jako virtuální mix. Velkou výhodou je, že zvuková karta odbaví odposlech ještě před vstupem do záznamu. Převodník provede nezbytné výpočty a my se vyhneme problémům s latencí.

Navíc tyto systémy nabízejí velkou flexibilitu v routování signálu. Zvuk můžeme posílat, kamkoliv potřebujeme. Součástí těchto systémů jsou také efektové sekce. Nejen nezbytný reverb, ale i komprese a ekvalizace. Ty můžeme použít jak pro odposlech, tak i pro záznam. Skvělým příkladem je aplikace Total Mix v kartách RME.

Nevýhodou je, že tyto systémy nalezneme pouze u dražších modelů převodníků, i když už se tato funkce pomalu stěhuje i do jednodušších zvukovek.

Skvělé řešení odposlechu nabízejí větší převodníky, například Total Mix v převodnících RME.

Monitoring skrz digitální mix

Dalším skvělým řešením je použití digitálního mixu. Ten z podstaty konstrukce umožňuje zcela nezávislé ovládání jednotlivých odposlechů. Podobně jako u živého ozvučení zvolíme, které stopy chceme do dané odposlechové cesty zaslat. Můžeme samostatně upravit dynamiku, frekvence a přidat jim požadovaný dozvuk.

Můžeme také použít digitálně připojitelné personální monitorovací mixery. Toto řešení dává velkou svobodu jak zvukařům, tak interpretům. Do zařízení „natéká” zvuk z mixu a interpret si sám může volit poměr a hlasitost jednotlivých stop. V zásadě se jedná – jak název napovídá – o jednodušší mix, který je integrován do digitálního ekosystému celého studia. Dobrým příkladem je např. zařízení PreSonus EarMix 16M.

Pro fungování odposlechu skrz nahrávací software musíme aktivovat funkci (Direct) monitoring. Ta má zpravidla podobu repráčku, který je třeba aktivovat.

Kudy zvuk poslat ven?

Ať zvuk vychází z jakéhokoliv zařízení, je třeba ho uzpůsobit pro sluchátka. Samozřejmě, že sluchátkové výstupy nalezneme i na jednoduchých zvukovkách. Zde ale narážíme na omezení počtu výstupů a také na možnosti zasílat do nich signál nezávisle.

Zvuk tedy distribuujeme z linkových výstupů převodníků. Proto se vyplatí mít zvukovku, která má kromě výstupů pro monitory 2–3 páry výstupů navíc. Protože se jedná o linkové výstupy, je třeba zvuk „elektricky” upravit pro sluchátka. K tomu můžeme použít tzv. sluchátkové distributory.

Sluchátkové distribuce jsou zesilovače, do kterých zapojíme výstupy z převodníku – a z nich pak posíláme zvuk do sluchátek. Zpravidla zde nalezneme kromě ovládání hlasitosti i přepínání mono/stereo, jednoduchou ekvalizaci nebo funkci Mute.

Jaká vybrat sluchátka?

Pro nahrávání zpravidla preferujeme uzavřená sluchátka. To znamená taková, která nepropouštějí zvuk ven a zároveň izolují zvuk zvenčí. To je užitečné nejen pro snížení přeslechu jdoucího ze sluchátek. Můžeme tak eliminovat hluk jdoucí například z hlasitě hrajícího kytarového aparátu. Tak může být celý odposlech tišší a nebude sluch tolik unavovat.

Také je vhodné vybírat sluchátka ve vztahu k jejich zvukové barvě. Některá sluchátka více exponují basy; taková se budou hodit pro bubeníky a basisty. Naopak čistší poslech použijeme pro vokalisty nebo hráče na jemnější akustické nástroje.

A nezapomeňme na sluchátkové prodlužky. Ne vždy dosáhneme kabelem sluchátek přímo do sluchátkového výstupu, proto je potřeba mít po ruce 3–5metrové prodlužky.

Na co si dát při mixu odposlechu pozor?

Metronom – ten může být často tak hlasitý, že projde skrz sluchátka do mikrofonu. Zkontrolujte, zda není v záznamu příliš slyšet, případně jeho hlasitost snižte. Tento efekt se bude načítat s rostoucím počtem stop (doporučuji poslech nahrávky kapely Extreme – Hole Hearted, kde je metronom na sluchátka slyšet).

Příliš hlasitá/tichá hlavní informace – velmi důležitý je balanc zpěvu vůči doprovodu. Pokud je hlas v odposlechu příliš nahlas, zpěvák má tendenci zbytečně přidávat a také nadlazovat. Naopak pokud je hlas příliš potichu, může docházet k podlazování. Někdy stačí tento poměr upravit a dojde ke zlepšení.
Hlasitost můžeme také použít pro zlepšení performance. Například při nahrávání agresivnějších žánrů (metal, rap…) můžeme hlasitost snížit, čímž přinutíme zpěváka k vydání větší porce energie. Naopak u vokalistky zpívající jemnou baladickou písničku můžeme vyšší hlasitostí dosáhnout většího detailu performance.

Poměry hlasitostí – nepodceňujte správnou hierarchii hlasitosti jednotlivých stop. Zpravidla nejvíce dáváme do popředí rytmickou páteř (kick, snare…) a sólové instrumenty (vokál). Teprve za ně stavíme doprovodné nástroje.

Hlasitost a dynamika – chraňte interpretův sluch zapojením komprese nebo limitace v cestě odposlechu. Vždy začínejte s nastavením na nižší hladině hlasitosti a postupně přidávejte. Nečekaný hlasitý zvuk může sluch poškodit... nehledě na to, že ucho se na nějakou chvilku uzavře. Navíc dobře nastavený kompresor zvýrazní více detailů, které pomáhají hudebníkům slyšet i jemnější nuance hry.

Nastavení odposlechu je důležité, nepřeskakujte tuto část zbytečně rychle. Dopřejte interpretům adekvátní čas pro jeho nastavení. Vrátí se vám to ve vyšší kvalitě záznamu.