Nahráváme perkuse Rozjasněte mix nádhernými barvami!

Perkuse jsou kořením písničky, nepodpoří jen rytmus, ale podstatně i barvu. Je to svět, ve kterém najdete zvuk dřeva s různou mírou ostrého ťuknutí (claves) i dutosti (wood blocky), zvuk kovu od tupějšího zvonění (cow bells) po ostrý cinkot (triangl). Převažující zvuk blány (bonga, conga, djembe) nebo i chřastění a šum (shaker, maracas, quiro) ad. Klidně sem patří i zvuky skla či plastu.

Na první pohled se zdá, že natočit perkusivní nástroj je „leháro“. Přisunu mikrofon a „šlus“. Avšak existují zvukaři, kterým perkuse hrají nádherně barevně a kteří jimi zvednou skladbu násobně nahoru. Jak se jim to daří?

Nejenže cítí dobře muzikantsky, ale dokáží vytáhnout z nástroje jeho typickou barvu, a ještě ji efekty správně podpořit. Wood block jim tak duní na správné frekvenci, congo hezky pleská, ťuká ale i hučí. Cabasa plně chřestí a shaker široce šumí.

Pokud vyhmátnete místo, kde mikrofon zaznamená nejplnější barvu, a postprodukčně správným barvám ještě pomůžete, máte většinou vyhráno. Podíváme se, jak na to!

Malinko nemravný nástroj zambomba (u nás famfrnoch) je ve Španělsku velice oblíbený. Kam byste postavili mikrofon, aby zněl nejlépe?

Co dělat, když mi přijde někdo s nástrojem, který jsem nikdy nesnímal?

Svět se zmenšuje a muzikanti si přivezou nebo přes ebay nakoupí řadu exotických perkusí. Např. tabla, zambombu, udu, guiro apod. Takových, se kterými má český zvukový mistr pramalé zkušenosti. A tehdy stojí mistr zvuku před tvůrčí otázkou: „Jak a kde hledat, kde má tenhle pramálo známý instrument asi nejlepší zvuk?“

Akustika hudebních nástrojů nám pomůže. Pánové, kteří se zabývají zkoumáním a tříděním hudebních nástrojů, se shodli, že každý instrument má 4 funkční části: co zvuk vybudí, co kmitá (ale ještě nemá zesílenou barvu), co rezonuje a kudy zvuk z nástroje převážně vyzařuje ven.

Kastaněta díky vnitřní dutině (misce) vyzařuje do určité vzdálenosti směrově. Triangl je všesměrový.

Co vybudí zvuk/kmity

Budič, který zvuk vybudí, ovlivňuje hlavně sytost barvy (spektra) – jde např. o různě tvrdé paličky, různé místo ruky (jeden, dva, tři prsty, dlaň). Budič sám o sobě barvu negeneruje. Až ve spojení s tím, co rozkmitá: blánu, kovový plát, dřevěnou horní desku ad.

Co kmitá

Část, která u nástroje kmitá, už barvu vyluzuje, ale ještě ne konečnou. Obvykle bledší a slabší. V interakci s budičem se ale zásadně podílí prvotní barvě: na šířce spektra a jeho složení. Zamíříme-li mikrofon jen na kmitající část (blánu, kámen, na dřevěnou horní desku z boku), posílíme artikulaci („výslovnost tónů“), ale ne tolik tělo.

Latinskoamerické quiro (drhlo) má korpus i vyzařovací otvor, které vytvářejí silná rezonanční pásma. Ve spektru se projeví zásadními barvami.

Co rezonuje a kudy zvuk nejvíce vyzařuje

Části, co rezonují, a místa, kudy energie nejvíce vyzařuje, jsou pro zvukaře stěžejní. Posilují a mění základní signál. Formují ho. Přidávají rezonance, které se ve spektru projevují jako tzv. formanty (zesílená kmitočtová pásma).

A místo, kde z nástroje nejsilněji vyzařuje energie, bývá obvykle nejvhodnější pro pozici mikrofonu. Proto by je měl „mikrofon brát v potaz“ a být na ně alespoň částečně namířen.

Wood blocky mají vepředu rovněž směrově vyzařovací otvory. Pokud jsou těsně u sebe, můžeme pro snímání zvolit párovou techniku XY.

Jako příklad může posloužit např. africké djembe.

Pokud mikrofon zaměříme zcela z boku na blánu, nahrajeme čitelné tleskání a klapání ruky i prstů o blánu, méně potom rezonanci korpusu. Čím blíže k bláně a dále od osy horního a spodního kulatého vyzařovacího otvoru půjdeme, tím více rezonance ubude a přibude klapání – artikulace.

Pokud umístíme mikrofon pod kulatý otvor dole, přibude rezonance ozvučné skříně. Bude odpovídat průměru a délce ozvučnice. Pokud umístíme mikrofon nad blánu, tj. v nulové ose horního kulatého otvoru, přibude rovněž rezonance korpusu. Kvůli jinému průměru, délce a vůbec objemu horní ozvučné části djembe bude mít ale jinou barvu.

Různou pozicí mikrofonů můžeme nacházet místa s různými průniky barev tak dlouho, až sednou do písničky, jak mají. Neexistuje jediné a správné řešení, jen více či méně typický zvuk.

Pokud jsou zvonce dále od sebe, užitečnější než XY je „roztaženější“ párová technika, a to i s menším úhlem než je např. uspořádání ORTF (110 stupňů).

Natáčet dohromady více perkusí nebo jednotlivě playbackem?

Každý ze způsobů má své pro i proti. Při nahrávání perkuse po perkusi playbackem může rytmická sekce ztratit lehkost, švih a tah. Ale získáme krásně čitelný každý perkusivní nástroj.

Při natáčení více perkusí najednou, a navíc jednou osobou, získá rytmická linka jedinečný rukopis hráče, ale nástroje si polezou přeslechy do zelí. Je třeba se rozhodnout nejen zvukařsky, ale i aranžérsky a muzikantsky.

Dynamické nebo kondenzátorové mikrofony?

Můžeme použít dynamické i kondenzátorové, záleží na intenzitě nástroje. Velká část perkusí jsou menší a tišší nástroje, co nevybudí silnou energii. Citlivé kondenzátorové mikrofony tak budou mít dostatečnou dynamickou rezervu, aby vstupní signál neořezaly. Můžeme proto použít i je. Pokud chceme snímat hodně zblízka a mít signál dynamicky „stlačenější“, zvolme mikrofon dynamický.

Cajon můžeme snímat více mikrofony, např. jeden bude zaznamenávat „místo znějící jako kick“ a druhý „místo znějící jako snare“.

Jakou směrovost mikrofonů?

Mnohem častěji stojí zvukař před rozhodnutím, jakou směrovost mikrofonu zvolit. Častěji zapojované pak bývají mikrofony směrovější (kardioda, superkardioda). Dokáží totiž lépe prostorově „vyzobnout“ perkusivní nástroj v setu nebo směrový lalok z ozvučnice. Pomůžeme tak jednotlivým barvám.

Jakou kombinaci mikrofonů?

V případě, že se perkusionista chystá odehrát vše najednou v setu, je třeba vyřešit, pro jakou kombinaci více mikrofonů se rozhodnout. Nabízí se stereo techniky XY, ORTF, DIN a NOS používající shodné páry mikrofonů, anebo kombinovaná technika MID SIDE. Záleží, jak blízko perkusí budeme mít postaven mikrofonní pár a jak plánujeme ve stereu rozložit dílčí nástroje z perkusního setu. Při technice XY se nejvíce zaměříme na střed sterea, u dalších jmenovaných technik se bude energie více rozprostírat směrem k bokům, nejšířeji bude energie rozprostřena u techniky NOS.

Na stereo liště páru mikrofonů RODE TF-5 můžete změřit rozteč mikrofonů a dále sní pracovat v rámci sterea.

V případě stereofonního snímání mikrofonním párem, bychom měli myslet i na vyvážené panorama nebo organizaci jednotlivých perkusivních nástrojů, co sedne ve stereu vhodně do rozestření dalších nástrojů.

Můžeme samozřejmě zvolit kontaktní snímání více mikrofony. Počítejme ale s tím, že mezi nimi narostou přeslechy a v mixu se to projeví výrazným hřebenovým filtrem.

Pozn. Hřebenový filtr vzniká tak, že do jedné výsledné stopy (track) přichází zvuk z několika mikrofonů. Z každého s různým, třebas mírným časovým (fázovým) zpožděním (delay). Jestliže by signály přišly ve stejný okamžik (kapsle mikrofonů by musely být těsně u sebe), signál by měl věrnou čistou barvu, a ještě by zesílil.

Takto se zpožďující signály (s různě od zdroje vzdálených mikrofonů) přimíchávají do signálů, které je předběhly. A zamazávají jejich čisté barvy. Spektrum pak není rovné, ale připomíná tvar hřebene. Odtud hřebenový filtr.

Hřebenový filtr se ve spektru projevuje zvlněnými hřebeny.

Postprodukční úpravy: objevte důležité formantové oblasti

Formant, zdvih určitého pásma ve spektru odpovídá velikosti rezonanční skříni nástroje, ale také velikosti koncového otvoru, kterým energie vyzařuje ven. Jestliže má perkusivní nástroj ozvučnici různě tvarovanou (např. indické nástroje), ve spektru se objeví několik zřetelných formantů. A pokud má rezonanční skříň žebrování, žebry ohraničené plochy pak rovněž vytváření odpovídající formanty.

Užitečnou zvukařskou technikou, kterou objevíme ve spektru formanty je metoda SWEEP. Filtrem s úzkou strmostí projíždíme spektrum od basů po výšky. Formant se ozve zřetelně hlasitěji, ale obvykle i barevně sytěji. Hraním si ekvalizací (EQ) s formanty pak můžeme učinit zvuk perkuse plným, hutným.

Různé žánry, různé perkuse

A pamatujte na to, že v různých žánrech mají perkuse různou roli: v latinskoamerické hudbě jsou zásadní, ve folku lehce přizdobují, v popu mohou být docela důležité, v tvrdší rockové muzice jsou schované spíše v zadním plánu.

Ale může to být i jinak. Hudba se vyvíjí a je odrazem světa, ve kterém žijeme. Nebojte se hledat nové barvy a nová spojení!